Pavol Janik

1956 / Bratislava

New York (Czech)

Z vodorovného zrcadla
narovnaného zálivu
trčí hroty hranatého města
vbodnuté přímo do hvězdnatého nebe.

V blikajícím moři lamp
nádherně troskotají
flirtující flitrové lodičky
na tvých vzrušujících nohách
plujících v podpalubí
večerních brokátových šatů.

Najednou jsme nezvěstní
jak jehly v bludišti staniolu.

Některé věci bereme osobně -
sáhodlouhé limuzíny
vypelichané veverky v Central Parku
a kovové tělo mrtvé svobody.

V New Yorku se především stmívá.

Vzplane blýskotavá tma.

Tisíciramenný lustr velkoměsta
píše každý večer na lesklou hladinu řeky
Einsteinův vzkaz o rychlosti světla.

A ještě předtím soumrak zaplaví
stříbrné plátno newyorské oblohy
hektolitry hollywoodské krve.

Kam až sahá říše z mramoru a skla?
Kam míří rakety štíhlých mrakodrapů?

Bůh si kupuje hot dog
na dně šedesátipatrové ulice.

Bůh je černoch
a miluje šedivou barvu betonu.

Narodil se syn sebe sama
v papírové krabici
od nejnovějšího modelu otroka.
247 Total read